chápán jako ekonomické řízení, tj. jako všeobjímající pojem uplatňovaný na všechny oblasti řízení. V souvislosti s tímto se rozlišuje bankovní controlling, finanční controlling, controlling v logistice a další. Jaromír Lazar tuto definici posouvá dál a zaměřuje mzdové účetnictvím Třebotovem se na nákladový controlling, který definuje jako samostatnou větev ekonomického řízení vycházející z údajů účetnictví a založenou na kalkulaci neúplných nákladů. Nákladový controlling se tak stává nástrojem pro mimoúčetní zpracování účetních informací, kde za hlavní ukazatel je považována marže, tj. rozdíl mezi prodejní cenou a variabilními náklady. Pro podnik je pak zásadní zvyšování marže na Praha 16 všech úsecích a tím zvyšování celkové marže nebo v případě poklesu marže celkové zjišťovat, ve kterých úsecích k poklesu dochází. Pro úplnost je nutno ještě uvést, že jeden z nabízených přínosů zavedení systému controllingu představuje možnost sestavení plánu do budoucnosti, díky kterému je možné porovnávat skutečný stav a tím zjistit odchylky v přehledné formě. To pak následně povede ke Lahovičky zjištění efektivního řešení k eliminaci odchylek. Obdobně jako u manažerského účetnictví tak i v controllingu je primárním zdrojem Třebotově účetní informací účetnictví. Hlavním znakem, který tyto dva systémy odlišuje, je především to, že controlling mnohem více využívá i nepeněžní informace na rozdíl od manažerského účetnictví, který se více opírá o hodnotové informace. Současná ekonomická situace ve
světě nutí firmy ještě více než kdykoliv jindy dbát na efektivní řízení, snižování nákladů na všech úrovních. Firmy musí pečovat o své zákazníky a o konkurenceschopnost svých produktů. Jednou ze stránek globalizace je, že nadnárodní firmy v rámci svých úspor